Učte se angličtinu díky filmům

Rád se vymlouvám sám sobě, že čas, který strávím u filmů nebo seriálů, není ztracený. Učím se při něm cizí jazyk. A když to berete odpovědně, tak to není jen výmluva. Stačí se trochu porozhlédnout po webu, občas film pauznout a vyhledat si slovíčko, spojení či narážku... Obvykle si navíc frázi dobře zapamatujete, protože ji máte spojenou s konkrétní scénou. Hodí se k tomu i anglické titulky, hodně jich najdete na:

• OpenSubtitles.org (lze zde najít i titulky v dalších jazycích včetně češtiny)

Celkem náhodou jsem našel poznámky k tomu, jak učit angličtinu pomocí filmů. Jsou to materiály pro učitele, ale přijde mi, že se stejně tak hodí i pro ty, co se jazyk učí. Narazil jsem na ně, když jsem si hledal význam idiomů a různých reálií z filmu Wag The Dog. Výukové
materiály, poznámky a vysvětlivky v PDF:

• ESL Notes - Movies v pdf (i v jiných formátech)

Je to celkem zajímavý mix filmů, jsou tam klasická díla i komedie. Často jsou v těch materiálech zbytečně podrobně rozebírány celkem pochopitelné obraty, ale celkově je to myslím úžasný zdroj nových slovíček. A navíc má člověk únosnou výmluvu, proč se znovu podívat na filmy jako Forrest Gump nebo Truman Show :-)

A další angličtinářská pomůcka, tentokrát spíše pro kontrolu psaného textu, která taky obsahuje zkratku ESL (English as Second Language):

• ESL Assistant (experimentální provoz)

Jde o jednoduchou pomůcku, do které vložíte text (např. dopis, který jste napsali) a nástroj vás automaticky upozorní na "neanglicky znějící" či neobvyklé fráze. Nejde rozhodně o stoprocentní kontrolu, opravuje jen velmi specifický druh chyb, ale pro základní a hrubé otesání textu docela dobře poslouží.

Podpořme Český červený kříž

Už když jsem se zotavoval ze svého prvního půlmaratonu, který jsem zaběhl loni na jaře, říkal jsem si, že příště bych rád svým během někomu pomohl. Ve Stratfordu jsem totiž tehdy potkával mnoho lidí, kteří běželi za různé charity. Přišlo mi to jako pěkný způsob, jak dát tomu vyčerpávajícímu běhu ještě další smysl a přesah. Když mi Prague International Marathon nabídli, že se můžu přihlásit jako běžec pro charitu, potěšilo mne to a souhlasil jsem.

Samozřejmě vím, že pro to, abyste přispěli na dobrou věc, nepotřebujete moje běhání, moje připomínání a ani tenhle článek. Říkal jsem si ale, že to pro vás může být vítaná záminka a jednoduchá možnost, jak přispět.

Z charit, které se půlmaratonu 27. března účastní, jsem si vybral Český červený kříž. Zúčastnil jsem se před rokem školení ČČK a myslím si, že jejich snaha pomáhat tam, kde je to potřeba, je účinná, bohulibá a upřímná. Pokud se rozhodnete přispět na níže uvedené konto, váš příspěvek půjde na Fond humanity:

• zmírňování útrap lidí v oblastech postižených válkou nebo katastrofami,
• poskytování pomoci zdravotně oslabeným, postižený či jinak potřebným občanům a
• realizace humanitárních aktivit.

Věřím, že všichni si svého zdraví vážíme a děláme pro něj, co se dá. Nebo aspoň víme, že bychom měli. A ČČK pomáhá lidem, kteří se dostali do tíživé situace. A také pomáhá lidem, jako jsme my, abychom uměli a mohli pomoci. Nemohu to zaručit, ale jsem přesvědčen, že s naším příspěvkem dobře naloží.

Jak přispět na Červený kříž

Číslo účtu Fondu humanity: 5056505/5500 (RB)

Variabilní symbol: 555

Specifický symbol: 2850 (není nutné vyplňovat)

Kromě toho můžete dát i peníze přímo mně, a to až do 11. dubna, kdy je budu posílat na účet a odevzdávat potvrzení organizátorům. Ale nejde mi o to, aby peníze tekly přeze mne, to je spíš náhradní možnost pro ty, kdo mně mezitím potkají.

Proč vlastně dělat na charitu takovouhle reklamu? Proč kvůli tomu běžet 21,097 kilometrů? Když jsem začal běhat, nic mne ráno nenutilo vstát a vyběhnout do mrazivé anglické mlhy. Ale protože jsem věděl, že se blíží maraton, tak jsem vstal, běhal jsem, dokázal jsem něco, k čemu bych se sám nepřemluvil. A i v průběhu onoho půlmaratonu (který byl mým asi nejtěžším fyzickým výkonem, jaký si pamatuju) mne neustále povzbuzovalo to, že jsme běželi s ostatními, že nejsme sami a že chceme něco dokázat. Často nám v životě tohle společné nasměrování chybí. Mám rád takovéhle společné vyhecování, ze kterého má člověk následně radost.

Nemusíte přispívat na ČČK, můžete si vybrat jinou organizaci, které věříte, která se vás více dotýká. Vůbec nejde o to, abyste přispěli na mne a na "moji charitu", takovéhle soutěže jsou sice populární, ale možná trochu mimo. Aspoň mi držte palce, ať to tentokrát přežiju.

• sledovat půlmaraton můžete přes internet na live.praguemarathon.com, já se budu plahočit vzadu s číslem 2850

Letos jsem moc netrénoval. Napřed jsem byl nemocný, pak bylo zkouškové, pak úraz... Už jsem zvažoval, že z půlmaratonu odstoupím, ale když mi nabídli, že bych běžel za charitu, tak jsem se rozhodl přesto vystartovat. A snad i doběhnout. Loňský rok jsem poctivě trénoval a doběhl jsem v celkem pěkném čase pod dvě hodiny. Letos rozhodně nepoběžím na čas, spíše na doběhnutí. Na přežití. Naštěstí je zajištěn lékařský dohled po celé délce trati.

Možná na ten ČČK radši přece jen něco přispějte...

Kuře marinované v zeleném čaji

V poslední době se snažím v kuchyni experimentovat s osvědčenými kombinacemi chutí na neobvyklých místech. Celkem zajímavě dopadl třeba můj rukolový salát s medovo-brusinkovou zálivkou a hermelínovými toasty. Nebo moje tradiční kuře na medu s hruškami. No dobrá, prostě zkouším kombinace kuře + med + něco :-) A jednu z těch zajímavějších kombinací jsem vybral i sem:

Kuře se zeleným čajem a zázvorem

Množství přizpůsobte podle počtu osob, nebojte se improvizace. Tohle stačí pro šest středních porcí.

• kuřecí nebo krůtí prsa - 700 g
• dva pórky
• 8 lžic dobrého lesního medu
• 0,5 l velmi, velmi silného zeleného čaje
• 4 - 8 lžic nastrouhaného zázvoru
• 2 - 4 limetky
• stroužek česneku
• 2 lžíce olivového oleje
• sůl, pepř, čili, bazalka, maličko curry, sušený česnek
• rýže jako příloha

S přípravou je potřeba začít celkem brzy. Čaj jsem nechal louhovat asi 40 minut a použil jsem tak šestinásobné množství, než kdybych si dělal čaj pro sebe. Zkrátka čaj musí být opravdu silný, jinak je chuť ztracená. Z onoho půl litru použiji tak polovinu na marinádu, do ní přidám ještě med, trochu oleje, strouhaný zázvor, šťávu z limetek a sušený nebo čerstvý česnek. Bude to vypadat i vonět zvláštně, musíte opravdu pečlivě rozmíchat. Přidávejte sůl, aby celková chuť byla do sladka, ale ne příliš do sladka. Do marinády také přidejte všechnu dužinu z limetek. Výsledkem by měla být řídká světlejší pasta.

Do marinády naložte na mudličky nakrájené kuřecí maso a nechte v ledničce marinovat. Tři hodiny stačily, ale víc by neuškodilo. Mezitím si nakrájejte pórek. Já ho krájel na "pacmana", tedy napřed jsem umytý pórek do půlky nařízl podélně a pak jej nakrájel na kolečka - vzniknou tak nudličky, které jsou delší, než při půlkolečkách.

Jdeme smažit. Vyjměte maso kousek po kousku z marinády a prudce osmahněte na pánvičce - chceme získat kůrčičku. Chceme, aby se objevila zlatá barvička ogrilovaného masa. Pak přidejte zbytek marinády, pórek, podlévejte zeleným čajem a nechte dusit. Ochutnávejte a ochucujte - já jsem dopepřoval, dosoloval. Chtěl jsem kápnout i trochu sójovky, ale rozmyslel jsem si to a je to myslím dobře. Chuť byla nečekaná, ale vynikající

Teprve posléze jsem zjistil, že podobných receptů je na webu několik, můžete se tedy inspirovat i tam:

• Green Tea Chicken with Basil & Garlic
• Green Tea Coconut Chicken
• Green Tea Teriyaki Chicken
• Green Tea and Orange Marinated Chicken

Konzumuji, tedy jsem? Zdánlivě naivní filmeček "Příběh věcí" odhaluje mnohé

Od kresleného filmečku s v podstatě dětským způsobem výkladu, Story of Stuff, jsem nečekal žádné objevné myšlenky. Byl jsem ale příjemně překvapen, jak přístupnou formou vysvětluje některé problémy současné ekonomiky, ekologie, marketingu a trhu práce. Film vyrobilo Free Range Studio a je opatřený českými titulky.

Zajímavá pro mne bylo třeba "plánované zastarávání" a "vnímané zastarávání" věcí, které nás vede k intenzivnějšímu a rychlejšímu obměňování zboží všeho druhu – po šesti mesících skončí 99 % nakoupeného zboží v odpadcích (USA). Anylytic Victor Lebow přímo naplánoval, že "spotřeba zboží se musí stát naším způsobem života", aby lidé stačili ekonomice. Tento obrat nastal v 50. letech a od té doby stoupla spotřeba nejen v USA, ale po celém světě. Důvodů je jistě více, ovšem nelze nevidět, že reklamy, média, firmy i vláda výrazně podporují spotřebu a konzumní styl života, a my se v něm navzájem podporujeme taky.

Dokument uvádí zajímavý, i když velmi nepřímý důkaz. Když po katastrofe 11. září 2001 prezident Bush promluvil ke spoluobčanům, řekl mimo jiné, že "Američané musí nakupovat", aby se předešlo ekonomické krizi. I teď je konzumní styl života nadále podporován (pro zájemce, vyhledejte si třebaPropaganda Model od Hermanna a Chomskeho, ukazující, že se tak děje prakticky automaticky a mimoděk). Konzum se stal měřítkem našeho statutu, cílem naší ekonomiky i prostředkem uskutečňování našich osobních cest za štěstím.

Dokumentu se dá vytknout přehnané zjednodušování. Pokud budete chtít, podaří se vám jej celý odmítnout jako snůšku eko-blábolů pro dětičky. Ale pokud upřímní, zamyslíte se nad pravdami, které padly. Už jenom vědět a tomto problému může při jednotlivých rozhodnutí ve vašich životech pomoci. Začněme třeba hned o Vánocích.

Poznámka: Tento článek jsem převzal ze svého video blogu na adrese video.bloguje.cz, který aktualizuji výrazně častěji, než tento osobní zápisník. Chápu, že tím ztrácím věrné čtenáře mého osobního blogu, ale nemám ted moc času na extra psaní. Můžete se aspoň zatím podívat na moje články na Technetu, myslím, že některé by vás mohly zajímat: Průzkum důvěřivosti Čechů na Facebooku, Jak počítače chytře využívají nás lidi, Jak 3D animace vypráví příběhy, Jak lépe zacházet s e-mailem, Budoucnost internetu a její současné krůčky... Děkuji přátelům i fanouškům za přízeň a přeji požehnaný, klidný adventní čas.

Kreslený poklad pro štěstí

Máme ho doma. Mnohokrát slepovaný, ztracený i nalezený. První souborné vydání Čtyřlístku. Už pět let jsem jej nečetl, ale vím, co bych v něm našel. Moje dětství.

Čtyřlístek mne naučil číst, když mi byly čtyři. Prostě jsem nemohl čekat, až si na mne někdo udělá čas a přečte mi další dobrodružství. Když jsem tenkrát první den v první třídě zvedl ruku a poté z tabule nadšeně rozechvělým hlasem přečetl "Vítám vás v první třídě, milí žáci a milé žákyně," byla to jistě zásluha mých rodičů, mojí babičky... Ale možná stejnou měrou za to mohla i paní Ljuba Štíplová a pan Jaroslav Němeček, autorka a kreslíř našich dětských hrdinů z Třeskoprsk. Jejich jména už dávno pronikla do běžné mluvy: "Ty seš ale Pinďa! Hm, Myšpulíne, a teď si to sprav..."

Dnes jsem se vrátil z výletu na Okoř. Zřícenina mi zdálky připomněla hrad Bezzub. Tak hluboko je ve mne zakořeněn svět kreslených hrdinů, veselý, zmatený, vynalézavý a šťastný. A taková je moje lítost, když jsem si po návratu přečetl, že paní Ljuba Štíplová, autorka Čtyřlísku, navždy opustila své kreslené hrdiny, svojí rodinu i nás.

Jsem o to zarmoucenější, že když jsem nedávno četl o nádherných čtyřicátých narozeninách tohoto typicky českého komiksu, vrátily se mi všechny vzpomínky a já chtěl autorce nějak poděkovat. Stačil by e-mail, dopis, pohled: "Díky vám jsem se naučil číst. Vaše práce mi dala stokrát víc, než všichni Kačeři, Rafani, Spidermanové, Rychlé Roty, Gumídci nebo Pepkové dohromady. Díky vám jsem se na marodění doma v posteli těšil, protože hned vedle na poličce jsem měl od vás vstupenky do Himalájů, tropického pralesa, tajemné pouště, mezi piráty, na divoký Západ i pod moře. Pozdravujte Fifinku, Myšpulína, Pinďu i Bobíka, kterými jste obohatila české děti všech generací."

Dopis jsem nenapsal, a mrzí mne to. Vím, že by to byla jen kapka v moři dopisů od fanoušků, které se na autory komiksu hrnou. Ale myslím, že je dobré, abychom, zvláště dnes, v době čím dál tím odosobněnější, nezapomínali na to, že radost z dobře odvedené práce, z nich samých a ze světa... můžeme druhým dát právě my. Co můžeme. Musíme.

Prosím tedy zajíce s dobrým srdcem, fenku s něžnou duší, chytrého kocoura a odhodlané prasátko, prosím, aby můj vzkaz vyřídili. Vím, že oni to dokáží, tak jako vždycky.

Zpátky v Praze

Je tomu měsíc a půl, co jsem nechal klíče na mrazáku, zabouchl za sebou dveře a vydal se spícím Loughborough na autobus. Na letiště. Do letadla. Do Prahy. Domů.

Od té chvíle jsem ještě pořádně neměl čas sem napsat, stejně jako jsem neměl moc času si na Loughborough zavzpomínat. Skočil jsem tu rovnou doprostřed příprav English Campu 2009, pak se brali H. a T., v práci jsem musel dohnat, co jsem proanglioval, no a taky jsem se pochopitelně snažil potkat se s lidmi, se kterými jsem se dlouho neviděl. A užít si trochu ty prázdniny.

Přestože jsem se do Prahy vrátil už dávno, teprve včera jsem se konečně vydal na procházku, na kterou jsem se těšil už od mého květnového pobytu v Londýně. Z Újezdu přes Petřín na Hrad a pak přes Karlův most na Staroměstské náměstí. Prostě ta kýčovitá turistická stezka. Pár výletníků, kteří si mne vybrali jako svého průvodce přes CouchSurfing, mne totiž navnadili k tomu, abych si udělal čas. A tak jsem se, už bez Američanů a Poláků, vydal nasávat Prahu ranní i večerní.

Odlehlé uličky, pobíhající psi na Petříně, kavárny v kopci pod Hradem, město poskládané z roztodivně úžasných domů, hudebníci na Karlově mostě, užaslí turisté snažící se vyfotit pražské panorama, dozlatova ohmataný reliéf na soše, dredatí žongléři na Letné, prázdné náměstí probouzející se v šest ráno do nového dne.... To všechno mi zase připomnělo to, co všichni víme, ale ne vždy prožíváme: Praha je zvláštně, kouzelně, starodávně, jásavě, mohutně, malebně krásná.

Udivený pohled na ležícího fotografa

Popřál jsem vám vlastně veselé Velikonoce? Tahle rozkošná fotka se nám urodila v Londýně, nedaleko Little Venice, a do příštího jara ji v šuplíku škudlit nechci.

Ve středu jsem absolvoval svoji poslední zkoušku v Loughborough a teď už jenom čekám na výsledky, cestuju, loučím se se skvělýma lidma, které jsem tu poznal, a těším se na English Camp.

O Londýně, Irsku, Skotsku a zbytku mého cestování po Anglii asi napíšu postupně, fotky se také budou objevovat album po albu, těšit se můžete třeba na snímky z londýnského tržiště Portobello Market. Přeji hodně sil do zkouškového (víte, že Němci rozlišují "hodně štěstí" pro ty, kdo potřebují štěstí, a "hodně úspěchu" pro ty, u kterých úspěch nebude náhoda?).